na Blog.cz

Hodiny ukazují čas,

který ovládá nás,

mimo něj je ráj,

zelené louky, háj.

Přeskočit jej je těžké,

do tvrdé práce se nechce,

ovšem klid velmi vábí,

učinit ten skok svádí.

Do slunce se ponořit,

vyvolat místo myšlenek cit,

jenž povede správnou trasou,

lemovanou samou krásou.

Jasné červánky dávají dnu sbohem,

slunce se již schovává za západním rohem,

nevyleze z něho, na schovávanou si hraje,

aby vykouklo ráno na východu kraje.

Červánky lákají netopýry ven,

prohánějí se pod oknem,

lítají rychle a tiše jako myšky,

nepotřebují závratné výšky.

Honí se mezi stromy,

obletují velké domy,

ve mžiku se vzduchem mihnou,

obletět další plot stihnou.

Jejich královstvím je příšeří,

stačí se ně mrknout ze dveří,

už tu křídly třepetají,

kouzlo letní noci dají.

Když stojí na rovině, vše kolem něj je v harmonii a on zůstává vyrovnaný.  Lidé na něm mohou dříví štípat a on se bude usmívat.

Když však stojí na strmém svahu a věci nejsou v rovnováze a doprovází ho nepřízeň osudu, potom odhalí svou sílu; otočí se k nepříteli, který ho ohrožuje. V tomto okamžiku bojovník ukazuje svou sílu a nikdo ho nezastaví.

Bojovník světla počítá s válkou i mírem a ví, jak reagovat na události.

Jen v krizi, kdy je člověk sám a ztrácí veškeré jistoty, kdy se všichni od něj odvracejí, je schopen napnout veškeré své síly a obrátit je dovnitř - ke své duši a hledat v ní naději. Díky velké bolesti je jeho prožitek velmi silný - ten se dokáže dotknout samého dna, kde sídlí naděje. Ta probuzena touto silou nebo jinou prosbou či touhou povstane na povrch a přitáhne k sobě zázračné události, o kterých člověk jen tiše snil. Nyní se stávají skutečností.

Ve Vesmíru se nachází Země tisíce možností. Každý má na výběr, na které straně chce žít.

Západní část, obývaná většinou obyvatelstva, je zahalena nocí a osvětlena Měsícem. V něm lze shlédnout tisíce možností, které čekají na východní straně, Sluneční. Pro Zápaďany je přirozené cítit smutek, beznaděj, hlubokou bolest a trápení je jejich denním chlebem. Od narození neznali nic jiného a připadá jim to přirozené. Když jim někdo vykládá, o věčně slunném východu, nedokáží si to představit. A když už, musí napnout veškerou odvahu, sílu, vytvrvalost, trpělivost a hlavně, ... musí se to naučit cítit. Je marné si to představovat či cvičit nebo dřít, aby mohli uskutečnit východní cestu. Nic nepomůže. Jedině zapojit všechny síly a mocně procítit plán k východu ve svém sdrci.

Východní část, je plná pohoří, údolí, louk, řek, jezer prosvícená sluncem. Září 24 hodin denně a vlévá do kraje mohutný třpyt zlaté barvy, jenž se rozprskuje po celém kraji. I tady jsou rozdíly. Údolí je obýváno lidmi, kteří se zde narodili. Odjakživa se učili cítit lásku, štěstí, radost, zpívají si na každém kroku a vše to z nich vyzařuje.

Na horách Východu žijí přistěhovalci ze Západu. Ušli velký kus cesty, aby tato pohoří zdolali a dostali se na vrchol hor, které hraničí s Východem. Museli se hodně snažit, aby prošli temnými lesy, osvětlovanými pouze Měsícem. Na cestě je pozorovala dravá zvěř a oni si nikdy nemohli být jisti, zda na ně nezaútočí. Z tohoto důvodu se nemohli zastavit a museli putovat bez odpočinku. Proto když dorazili na vrchol hor Východu, uchvátila je vlna Slunce takovou silou, že zůstali okouzleně stát a pozorovali krásy údolí. Již nechtěli putovat dál. Chtěli cítit Sluneční sílu ve svém srdci a ta na vrcholku hor pulsovala jejich žilami a oni ožívali pocitem radosti. Zůstali proto na horách a věří, že se jim nezatočí již nikdy hlava, aby nespadli zpět do kraje Západu.

Země tisíce možností skýtá mnohá tajemství a ta se rozkrývají při každém paprsku Slunce. A každý má možnost, i když je Zápaďan, vydat se na správnou stranu.

Příteli, dávám ti zlatý klíč k životní cestě.

Otevře ti každé dveře, na které ukážeš a vyslovíš nahlas před ostatními, co jdou s tebou.

Ovšem pokud změníš směr nebo si to rozmyslíš, už nepůjdou otevřít.

Jediná možnost je, že bys byl ochotný dostat se k nim oklikou a věnovat čas hádance pro jejich znovuotevření.

Takže si to rozmysli a hodně štěstí s výběrem.

Motýlích křídel mávnutí,

způsobí náhle vzedmutí,

mořských hladin citů,

od soumraku do úsvitu.

Vlny ke břehu nesou nové mušličky,

umetou v písku nové cestičky,

pročistí mořské břehy,

vloží do něj trošku něhy.

Potom zas na dlouho ustanou,

vůně čistého vzduchu zavanou,

zbude jen víření drobných vln,

zůstane znění harfy strun.

Tato nádherná melodie,

hluboko do duše se vlije,

sladce bude znít,

dokud v ní bude tiše dlít.

Bojovník světla ví, že není abstrakcí.

Vše je konkrétní a má význam. Nesedí pohodlně na zadku sledujíc, co se děje ve světě; příjmá každo výzvu jako příležitost ke své změně.

Někteří jeho kamarádi naříkají nad nedostatkem příležitostí nebo mají připomínky k rozhodnutí ostatních. Avšak bojovník mění sny v realitu.

Někdy si vybere špatný cíl a platí cenu neúspěchu bez řečí. To znamená, že se odchýlil od své cesty a ztratil velkou část času, aby skončil tam, kde začal.

Ale bojovník se nikdy nenechá odradit.

Bojovník světla se někdy chová jako voda. Vine se okolo překážek, okolo kterých protéká.

Vzdor může občas znamenat zničení, proto se bojovník přizpůsobuje okolnostem. Příjímá bez řečí kameny ležící a překážející na jeho cestě přes hory.

V tom spočívá síla vody: nemůže být rozbita kladivem ani zraněna nožem. Nejostřejší meč na světě nemůže poškrábat její povrch.

Voda řeky se přizpůsobí jakémukoliv směru, který může vyzkoušet, ale řeka nikdy nezapomíná svůj cíl: moře. Je tak křehká u svého zdroje, aby postupně nabírala sílu i s ostatními řekami, s kterými se spojuje.

A v určitém bodě, její síla je ohromná.